Naším mottem v MultiSportu je cítit se lépe, a to fyzicky i psychicky. Právě na to psychicky se občas zapomíná, což v dnešní uspěchané době plné stresu může vést i k vyhoření. Přečtěte si, co o tomto tématu říkají odborníci z různých oblastí a nechte se inspirovat jejich tipy a radami. Nezapomínejte, že to, jak se cítíte, ovlivňuje i lidi kolem vás. MUDr. Zdenka Kmuníčková.

MUDr. Zdenka Kmuníčková
Psychiatrička, autorka knihy Poslední dny Palacha.

Když jsme hodně zaujatí a zatížení svým zaměstnáním, vznikne někdy stav, kdy se cítíme zcela vyčerpaní a ztrácíme o svou práci zájem. Označuje se to syndrom „vyhoření“. Kdo to prožil, má jasnou představu, o co jde. Máme na mysli příslušné pocity a celkový stav. Avšak pod tím je další rovina dění v našem těle a naší mysli. Je třeba si uvědomit, proč k takovému stavu dojde a čím se na tom my sami podílíme; nejen naše zátěž. Často se svou prací ztotožňujeme význam své osobnosti. Lpíme na tom, zda jsme úspěšní nebo nejsme. Všechny výkyvy v hodnocení své osobnosti špatně snášíme. Najdeme-li přiměřený vztah k sobě a k výsledkům své práce, vykonáváme ji kvalitně, s klidem a nepodléháme emočnímu napětí. Nedochází k vyčerpání, které může vyústit ve stav „vyhoření“. Důležité je, aby výsledný postoj k našemu výkonu byl trvalý. Potom nám nehrozí syndrom „vyhoření“.

RNDr. Ivana Dufková
Působí 18 let v oblasti HR na seniorních manažerských pozicích. Její specializací je oblast odměňování, benefitů, řízení výkonu, zdraví a well-being.

Na prevenci syndromu vyhoření většinou nemyslíme, říkáme si, že to se mně přece nemůže stát. A najednou se bez varování objeví pocit marnosti, zmaru, zbytečnosti a řešení se zdá v nedohlednu. To už je ale opravdu zle, takže jak takovému stavu předejít? Co dodává novou energii mně, je zrekapitulovat si ve chvíli, kdy se objeví náznak pochybností o smysluplnosti života, důvody, proč jsem právě teď právě tady, jak jsem se sem dostala, o co bych přišla, kdybych si zvolila jinou cestu, co vlastně mám v plánu do budoucna, co je možné udělat – pro rodinu, v práci, pro lidi kolem, ale také pro sebe… a hlavně si uvědomit, že chci vidět výsledky a dopady svého snažení, ať už hned, za měsíc, anebo třeba za několik let. Jenže ve skutečně kritické chvíli asi nikdo takto nepřemýšlí. Baterky je proto potřeba dobíjet pravidelně. V rámci vlastní psychohygieny by si měl každý vypěstovat návyky a potřebu pravidelných činností, kde se uvolní napětí a které přinášejí příjemné prožitky – sport, kultura, pohyb, pobyt v přírodě, nebo jiná činnost podle vlastního založení. A hlavně: nepovažovat to ani za luxus, ani za ztrátu času. Pokud jste si vytvořili potřebu takých pravidelných aktivit, máte šanci krizi předejít. Je přece štěstím vidět, že práce a péče přináší výsledky, někoho nasměrovala nebo dokonce někomu zlepšila život. A důležité je naučit se těšit se z drobných úspěchů (ty velké možná ani nikdy nepřijdou…), nebrat se příliš vážně a nečekat na vděk. Když vás někdo ocení, není to samozřejmostí, ale zvláštní bonus. Život přináší spoustu neočekávaných radostí.

PhDr. Marian Jelínek, Ph.D.
Hokejový trenér, sportovní kouč a manažer, který se více než 25 let zabývá sportovní psychologií
a mentálním koučinkem.

Dobře fungující tým je založen, mimo jiné, na dobře fungujících mezilidských vztazích. Dobré vztahy jsou předpokladem týmové synergie, která zvyšuje výkon týmu. Logicky vzato, dobře fungující vztahy obtížněji budujete v prostředí plném stresu. Na druhé straně, přílišná koheze v týmu může dobrému výkonu i škodit. Proto je ideální prostředí, v kterém tým společně odolává určité míře stresu, který se nazývá pozitivním stresem, takzvaným eustresem. Jedná se o to, že společně překonaná období určitých krizových situací, může přispět k utužení mezilidských vztahů, může zvýšit důvěru mezi členy týmu a tím zvýšit sekundárně i jeho výkon. I ve sportovních týmech se říká, že dobře fungující tým poznáš až v krizových situacích, proto je dobré si jimi občas projít, neboť chování lidí v týmu ve stresových situacích je jakýmsi lakmusovým papírkem, který nám ukazuje, jaký tým vlastně máme!

Ing. Jan Mühlfeit
Mentální kouč top manažerů, olympioniků a autor mezinárodního bestselleru Pozitivní leader a spoluautor populární knihy Odemykání dětského potenciálu.

Za týden dnes zpracujeme tolik informací, na co měli před sto lety naši předkové celý život. Tlak je to ohromný a tomu musí odpovídat také obnova sil. Dospělé i děti proto na seminářích učíme nejen to, jak být ve flow, tedy ve stavu, kdy i přesto, že děláme něco obtížného, maximálně využíváme svůj talent a jsme tak několikanásobně produktivnější, ale zdůrazňujeme i nutnost fyzického a také mentálního odpočinku. Dokud totiž „nevypneme“ hlavu jsme stále pod tlakem, který může přejít ve stres, a to je chvíle pro kortizol, jenž nám mimo jiné snižuje imunitu. Navíc ztrácíme i schopnost se soustředit a tím ani náš výkon není optimální. Právě mentální ‚neodpočinek‘ pak vede až ke stavu vyhoření, nebo jako v mém vlastním případě, k velmi těžké depresi. Doporučení tedy zní: dejte hlavě klid. Spěte 7 až 8 hodin a odpojte se od všech zařízení.