Tentokrát jsme se sešli s Petrem Koukalem, českým badmintonistou. Petr je devítinásobným mistrem České republiky a trojnásobným účastníkem olympijských her. Petr již od malička sportoval. Už v útlém věku se zamiloval do badmintonu, který jeho táta závodně hrál a pak ho i trénoval. Dříve nebyl badminton moc rozšířený, tak Petr často vyjížděl i na zahraniční turnaje a tréninkové stáže, aby získal porovnání s ostatními zeměmi a mohl se postupně posunout do evropské i světové špičky. Ve 20 letech zvítězil na mezinárodním turnaji na Kypru, kde získal tolik potřebné sportovní sebevědomí, a začal postupně sbírat další mezinárodní úspěchy. V roce 2008 se Petr kvalifikoval na své první olympijské hry do Pekingu, tedy do země badmintonu zaslíbené. Následně když se mu v roce 2010 na světovém turnaji v Německu podařilo konečně proniknout mezi nejužší světovou špičku, jen pár hodin po tomto úspěchu mu byla diagnostikována rakovina varlat a hned další den musel podstoupit operaci a následovala několikaměsíční chemoterapie. Díky včasnému nálezu a úspěšné léčbě se mu podařilo uzdravit a vrátit se nejen do aktivního života, ale také do vrcholového sportu. Na další olympiádě v Londýně v roce 2012 byl českým vlajkonošem a kariéru nakonec ukončil v Riu 2016. Dnes se věnuje projektu STK pro chlapy, kterým upozorňuje na důležitost zdravotní prevence, dělá zdravotní i motivační přednášky, firemní badmintonové tréninky, exhibice i turnaje, trénuje své badmintonové nástupce a podniká.

V čem spočívá kouzlo badmintonu?

Badminton je neskutečně kreativní hra. Myslím si, že jedna z nejkreativnějších ze světa her a sportů. Jednak se hraje s něčím, čemu my říkáme badmintonový míček, což už samo o sobě je zajímavé. A co by mělo lítat lépe než husí peří, že? Badminton je nejrychlejší raketový sport na světě. Kouzlo je v tom, že zasmečuji plnou silou, dám do toho obrovskou ránu a smeč může letět až 497 km/h, to je oficiální rekord mého kamaráda z Malajsie v Guinnessově knize rekordů. Stejně tak ve stejnou chvilku, stejnou raketou, se stejným míčkem můžu zahrát úder, který sotva přeletí síť a hraje se prakticky s milimetrovou přesností. Je to technicky i takticky náročná sportovní aktivita, která zároveň klade na sportovce obrovské fyzické nároky, protože kurt je vzhledem k rychlosti úderů relativně velký. Výměny jsou dlouhé, intenzivní a rychlé. Ale samozřejmě pro rekreační úroveň je badminton současně nádherný a oblíbený sport a zahraje si ho prakticky každý. I když ho člověk nikdy nehrál, je během hodiny schopen udělat několik skvělých výměn a má hned dobrý pocit, že se něco naučil a současně i udělal něco pro své tělo. První rok se člověk učí, zrychluje a zlepšuje velmi rychle a podle mého názoru je právě v tom tenhle sport lepší než všechny ostatní. Ale zároveň, když se člověk do toho opravdu obuje, je časem velmi komplexní a krásný. A vlastně nikdy se nedá naučit úplně a dokonale. To ale žádný sport ani řemeslo…

Jak se vy jako vrcholový sportovec srovnáváte s úspěchem či neúspěchem?

Moje zkušenost je taková, že mě vždycky hnaly víc dopředu naopak neúspěchy. Úspěch hrozně rychle pomine. Navíc…Co je to vlastně ten úspěch? Jak je definován? Kdo ho definoval? Je to pravda? Vždycky jsem čekal, že po dosažení úspěchu přijde ta obrovská radost a euforie. Ale když se to stalo, tak než to všechno přišlo, člověk se ani nenadál a byly před ním další výzvy. Ten neúspěch jsem prožíval vždy déle a ta bolest a trápení z neúspěchu mě motivovaly k tomu, abych něco zlepšil, prožíval to lépe a intenzivněji a nemusel neúspěch prožívat znovu. Hnala mě sice vidina úspěchu, ale víc do mě vždy podvědomě ryla zkušenost neúspěchu, kterou jsem nechtěl zažít znovu. Kamarádi z Anglie říkají – I hate losing more than I love winning…

Víme, že se věnujete projektu STK pro chlapy. Můžete nám něco víc o tom povědět? Je za tím nějaký příběh?

STK pro chlapy – tak za tím je můj osobní příběh, který jsem prožil přibližně 10 let zpátky. Vrátil jsem se akorát ze svého jednoho velice úspěšného turnaje. Oslavil jsem to. Myslel jsem si, že ten život bude jen lepší. Dostal jsem se psychicky i herně mezi nejlepší hráče na světě a věřil, že až do konce kariéry už nikdy nespadnu níž. Jenže 48 hodin po příjezdu z turnaje jsem ležel na operačním sále s onkologickým onemocněním, na které se přišlo obrovskou shodou náhod. Měl jsem obrovské štěstí. Přišel jsem včas. To zaručilo, že jsem se mohl relativně rychle uzdravit a za dalších 5–6 měsíců jsem byl zpátky mezi živými a taky i mezi vrcholovými sportovci. Zkušenost mi řekla, že se vyplatí těmto věcem předcházet. A to znamená věnovat se prevenci. Což v tom chlapském světě a chlapském zdraví znamená jednou za dva roky si zajít na preventivní prohlídku a také mezitím provádět samovyšetření a být otevřený a poslouchat své tělo. STK pro chlapy se projekt jmenuje proto, že se celé to ožehavé téma snažíme trochu odlehčit a vysvětlit, že každý zodpovědný moderní muž by se o své zdraví měl starat minimálně tak, jako se stará o své auto. A jak jistě víte, s autem je potřeba jednou za dva roky dojít na STKáčko. Nebo když se kdykoliv rozsvítí nějaká červená kontrolka na palubní desce, je nutné zastavit a řešit servis. K tomu jsme to připodobnili. Jsem moc rád, že i díky spojení s MultiSportem můžeme nyní oslovit výrazně větší skupinu lidí/chlapů a nabídnout jim inspiraci, proč se vyplatí začít se o sebe více starat. Navíc podle mého názoru a zkušenosti ona prevence neznamená pravidelné chození na prohlídky k lékaři. Pro mě je prevence především zdravý životní styl, pohyb, psychická pohoda, sport… A právě proto už dlouho považuji MultiSport a jeho činnost za skvělého ambasadora prevence nejen ve firemním světě a těší mě, že jsme nyní mohli spojit své síly.

Plánujete vyrazit na badminton? Sportoviště najdete zde.